Zaměstnávání Ukrajinců – jak přemýšlí, co očekávají a čeho se vyvarovat

Nejčastěji zaměstnávanými cizinci v ČR bývají zcela jednoznačně Ukrajinci. Počet legálně zaměstnaných Ukrajinců v ČR dosáhl v posledních měsících okolo 250 tis. Pokud k tomuto množství připočítáme i odhadované množství nelegálně nebo pololegálně zaměstnaných, dostaneme se odhadem k počtu půl milionu osob.

Co si o nás vlastně Ukrajinci pracující v naší kotlině myslí? Jaké s nimi mají zaměstnavatelé zkušenosti? Co oni naopak očekávají od svých zaměstnavatelů? Plánují u nás zůstat nebo si přijeli jen přivydělat a zase se vrátit? To vše se dozvíte v tomto článku.

Co si o nás Ukrajinci myslí.

Čechy jsou mezi Ukrajinci historicky populární zemí. V jejich očích jsme nejrozvinutější výspou slovanské kultury, která si dokázala udržet slušný ekonomický standard i po čas komunistické éry. Při prvním setkání se starší generací Ukrajinců se obvykle setkávám s nostalgickými vzpomínkami na česká auta, motorky, tramvaje a další produkci, kterou jsme v rámci Varšavského paktu vyváželi do zemí SSSR. Jejich obdiv ale nemá jen ekonomickou základnu. Bývalé Československo je v této zemi často dáváno na odiv jako země, která se dokázala postavit proti vlivu Moskvy, a také země, která dokázala velmi dobře zvládnout mnohonárodnostní a multi-jazyčnou problematiku. Na rozdíl od Poláků nebo Maďarů nemá Ukrajina ve vztahu k Česku žádné historicky negativní zkušenosti. Naopak, velmi pozitivně je vnímána role Čechoslováků v Podkarpatské Rusi za první republiky.

Mladá generace vnímá Čechy spíš už jen pragmaticky, a to jako dobrého zaměstnavatele. Na kouzlo místní kultury zpravidla přijdou až po delším pobytu zde. Pro přijíždějící „gast-arbajtry“ jsme především blízkou a finančně zajímavou příležitostí si slušně vydělat. Naši zaměstnavatelé jsou oceňování pro svůj vstřícný a solidní přístup. O poznání méně pozitivně jsou vnímáni jejich čeští spolupracovníci, se kterými se na pracovišti setkávají.

jak zaměstnat Ukrajince – svářečJak Ukrajince obvykle hodnotí jejich zaměstnavatelé a oni naopak je.

Co se Ukrajincům rozhodně nedá upřít, je jejich pracovitost. Pracovní nasazení průměrného Ukrajince vysoce převyšuje pracovní morálku místních zaměstnanců. Je to dáno především omezenou dobou, kterou jim vymezuje v drtivé většině využívané 3 měsíční Schengenské pracovní vízum, ale také potřebou řešit dlouhodobě neutěšenou finanční situaci, které jsou vystaveni ve své vlasti. Za svou práci ovšem očekávají adekvátní mzdu. Již dávno není pravidlem, že Ukrajinec pracuje za výrazně horších podmínek než Čech. Při stávající situaci na trhu mají totiž možnost si lépe placenou práci celkem snadno najít. Když k tomu přičteme jejich ochotu stěhovat se za prací, může se zaměstnavatel, který výrazně podcenil platové ohodnocení, dočkat velmi nepříjemného překvapení v podobě masového odlivu zaměstnanců.

Poměrně odlišná bývají u cizinců (ve srovnání s místními) také očekávání co do struktury platových benefitů. Někteří zaměstnavatelé například nabízejí Ukrajincům slevy na volnočasové aktivity nebo příspěvky na důchodové připojištění. Jako mnohem účinnější by se tyto prostředky osvědčily, pokud by byly investovány například v podobě příspěvku na ubytování nebo kurzy Češtiny. I když je občas na pracovišti těžké zavádět odlišné platové balíčky, zaměstnavatelé, kteří k tomu našli odvahu, z této praxe obyčejně profitují.

Ukrajinci mívají tendenci upřednostňovat okamžitý výdělek před příslibem karierního a finančního růstu. Kvůli nestabilním a nesolidním vztahům se zaměstnavateli ve své zemi totiž nemají přílišnou důvěru ve sliby spojené s profesní perspektivou a případné povýšení přisuzují spíš štěstěně.  Místní zaměstnavatelé si proto jejich důvěru získávají až po trpělivě budovaném vzájemném vztahu. Odměnou za to jim ale bývá pevné a dlouho trvající pouto se zaměstnancem.

Občas se ale mezi zaměstnavateli říká, že Ukrajinci umí „všechno a nic“ zároveň. Velmi často se totiž setkávají s tím, že jim kandidáti o zaměstnání tvrdí, že umí všechno, v praxi se ale později ukáže, že jejich znalost dané problematiky je jen povrchní. Příčinu je nutné vidět v tom, že často střídají práce kvůli krátkému času, který jim vymezuje většinou využívané 3 měsíční vízum, a také to, že povětšinou pracují jako agenturní zaměstnanci přidělení na různé typy prací. Z toho důvodu také všem zaměstnavatelům, se kterými toto hodnocení probírám doporučuji, aby daleko více času investovali do náboru a předešli tak nepříjemným překvapením. Kvalitní zaměstnance lze, při řádně realizovaném výběru, mezi Ukrajinci rozhodně najít. I tak je potřeba počítat s tím, že nově přijaté zaměstnance bude potřeba zaškolit, aby absorbovali místní technologii a pracovní postupy, a to i když mají se svým řemeslem hluboké zkušenosti.

Zaměstnavatelé, kteří se zaměstnáváním cizinců teprve začínají, se občas dopouštějí komunikačních chyb, které vedou ke zbytečným nedorozuměním a někdy až konfliktům. Jen málokdo si dá tu práci a dokáže nově příchozí zaměstnance zasvětit do detailů, které domácí považují za samozřejmé, ale které pro cizince mohou působit exoticky. Všem, kteří zaměstnávají cizince, proto vřele doporučuji, aby věnovali čas vstupní instruktáži, ve které by měly zaznít i okolnosti jinak považované za běžný a všem známý standard.

Kolik Ukrajinců u nás plánuje zůstat natrvalo

Většina Ukrajinců k nám nepřijíždí s tím, že by zde chtěla zůstat natrvalo. Mezi těmi, kteří k nám jedou pracovat na delší dobu se záměrem přesídlit natrvalo do ČR, je asi 15-20%. Daleko větší procento má v plánu se u nás zdržet na několik let, vydělat si peníze a poté se vrátit do své domoviny. Z celkového množství Ukrajinců, kteří takovou možnost dostanou díky dlouhodobým vízům, se tedy jedná přibližně o 3-4 tisíce lidí ročně. Ti z nich, kteří zde odpracují alespoň rok, se postupně dokáží velmi dobře asimilovat a postupně si zde budují životní podmínky a styl, který se prakticky neliší od toho našeho.

Petr Hlaváček, www.allaround.eu

Autor je Čechem, který na Ukrajině dlouhodobě pobýval a aktuálně provozuje personální agenturu se specializací na zprostředkování práce cizincům ze třetích zemí.

Štítky: , ,